Úvod a společný slovník

Editor řekne „nasaď to", myslí publikování článku. Vývojář slyší deploy celé aplikace. Marketér si pod „cache" představí problém s přihlášením, vývojář CDN edge, editor zase to, že na webu pořád vidí starou verzi. Tři lidé, jedno slovo, tři významy. A nikdo z nich neví, že se nedomluvili.

Tomuhle se říká falešné porozumění a je to největší skrytý zdroj tření v týmu kolem webu. Na žádném úkolu ho neuvidíte. Projeví se až o tři dny později, když je „hotovo" jinak, než kdo čekal.

Eric Evans tenhle problém pojmenoval v Domain-Driven Design (2003) jako ubiquitous language. Jeden jednoznačný slovník, kterým mluví všichni, od byznysu po kód. Software si s nejednoznačností neporadí. A tým bez společného jazyka pálí energii na věčný překlad mezi dvěma slovníky. Tahle kapitola je ten slovník pro zbytek příručky.

Není to encyklopedie. Je to mapa. Každý pojem dostane jednu větu a odkaz do kapitoly, kde ho rozebíráme pořádně. Slovník drží smysl jen tak dlouho, dokud ho ostatní kapitoly skutečně používají. Proto je tu skoro u všeho odkaz.

Komu je příručka určená

Smíšenému týmu: lidem od obsahu, od marketingu a od vývoje. Cílem není udělat z každého specialistu na všechno, ale dát všem společnou základnu. Aby věděli, kde končí jejich rozhodnutí a začíná cizí, a aby si u stejného slova představovali totéž.

Napříč příručkou rozlišujeme tři role podle toho, kdo o čem rozhoduje:

• Obsah — co se říká, komu a proč. Vlastní obsahový model a informační architekturu.
• Technika — jak se obsah dostane od změny v repu k uživateli. Vlastní build a deploy, hosting, DNS.
• Provoz — aby web zůstal živý, bezpečný a v souladu s pravidly. Vlastní souhlas, správu a údržbu.

Hodně sporů vzniká tam, kde si dvě role myslí, že rozhoduje ta druhá. Slovník ty hranice zviditelní.