Než otevřeš první kapitolu

Porada o redesignu skoro vždycky uvázne na homepage. Hodina debaty o tom, čí logo bude větší a co dát nahoru, nad stránkou, na kterou velká část lidí ani nedorazí. Půlka firmy má názor. Druhá půlka názor na ten názor. Ty sedíš u toho a v hlavě máš jedinou otázku: kde se tohle vlastně začíná?

Tahle kniha na ni odpovídá. Ne nadšeně, prostě popořadě.

Redesign není událost. Je to životní cyklus. Nejdřív si ujasníš jazyk a cíl, pak postavíš strukturu, pak to technicky doručíš, pak se postaráš, aby tě někdo našel, a nakonec to spustíš a žiješ s tím dál. V tomhle pořadí najednou dává smysl, proč discovery předchází návrhu a proč je spuštění až úplně na konci, ne na začátku. Přeskoč to a děláš drahé chyby dřív, než kdokoli otevře Figmu.

Proto je tahle kniha lineární. Vede tě od „než začneš" po „žij dál" a vědomě přitom vynechává detaily, které by tě teď jen zahltily. Žádná encyklopedie, prostě trasa. A hned na první zastávce zjistíš, že redesign není přebarvení. Je to řízená změna obsahu, struktury a URL.

Kniha je trasa, wiki je mapa terénu kolem ní

Pod každou kapitolou knihy leží stejný text v příručce na wiki, jen obsáhlejší. Tam jsou pasáže o DNSSEC, o limitech GA4, o tom, jak se utrácí crawl budget. Při prvním redesignu je nepotřebuješ a v souvislém čtení by ti překážely. Až je řešit budeš, proklikáš se do wiki a najdeš celou hloubku. Kniha tě provede cestou. Wiki je mapa krajiny kolem, do které odbočíš, když narazíš na neznámý pojem nebo na rozhodnutí, které chceš pochopit doopravdy.

Tahle kniha počítá s tím, že děláš svůj první nebo první pořádný redesign. Že nejsi specialista na DNS, na přístupnost ani na obsahové modelování. A nemusíš být. Nejde o to udělat z tebe odborníka na všechno, ale dát ti dost, abys věděl, jaká rozhodnutí padají, proč na sobě závisí a kdy zavolat někoho, kdo tomu rozumí líp. Pomůže, když k tomu budeš web brát jako produkt s cíli, vlastníkem a životem po spuštění, ne jako jednorázovou sadu stránek.

Čti popořadě. Každá kapitola staví na předchozí. Checklisty na koncích nejsou ke čtení, jsou tvoje opora pro chvíli, kdy budeš dělat to svoje, a vrátíš se k nim s konkrétním webem před sebou.

Začneme tím, na co se v redesignu zapomíná nejvíc. Ne barvou. Jazykem, kterým o webu mluvíš, a tím, co vlastně měníš.